Po stopách Wallisů

Po stopách Wallisů

Muzejní železnici Kolešovka (aktuální jízdní řád zde) můžete využít k výletu do Kolešovic a vydat se po stopách šlechtického rodu Wallisů, který v Kolešovicích zanechal zámek s krajinářským parkem nebo několik barokních soch.

Dějiny Kolešovic utvářeli Wallisové více než dvě stě let. Prvním a zároveň nejvýznamnějším Wallisem na Kolešovicích byl Georg Olivier, hrabě z Wallis, svobodný pán z Carighmain (1673–1744). Pocházel z rodu irských důstojníků ve službách rakousko-uherské armády. Sám vstoupil do armády už v sedmnácti letech a během následujícího půlstoletí ověnčil svou vojenskou kariéru řadou vítězných vavřínů a dosáhl hodnosti generála polního maršála. Jeho kariéra v rakouské armádě však skončila trpce. V červenci 1739 prohrál jako velitel rakouského vojska rozhodující bitvu války s Tureckem u Grocky poblíž Bělehradu a byl spolu s dalšími generály uvězněn na pět měsíců v brněnské pevnosti Špilberk. Příležitost obhájit na bitevním poli svou vojevůdcovskou čest už nedostal a zemřel brzy po propuštění na svobodu.

Georg Olivier Wallis koupil Kolešovice v roce 1720. Obýval Starý zámek, v prvních letech sem zřejmě zajížděl jen sporadicky, pokud vůbec. K trvalejšímu pobytu zavítal do Kolešovic až po návratu ze sicilské Messiny, kde v letech 1723-29 zastával funkci rakouského guvernéra. Kromě Kolešovic vlastnil ještě další velké statky v Čechách a polském Kladsku.

Nejvýznamnějším počinem Geogra Wallise v Kolešovicích byla přestavba kostela svatého Petra a Pavla, zahájená v roce 1730. Wallis měl s kostelem velké plány. V roce 1725 věnoval na hlavní oltář kostela kopii slavného mariánského obrazu Madonna della lettera, jehož originál poznal během svého působení v sicilské Messině. Podle pověsti Wallis nechal obraz zhotovit jako poděkování Panně Marii za záchranu života při obléhání Messiny roku 1719, při kterém utrpěl nebezpečné zranění. Věrnou kopii obrazu požehnal sám papež Benedikt XIII. a v roce 1725 byla při okázalé slavnosti odevzdána kolešovickému kostelu.

Kostel tak rázem povýšil z provinčního svatostánku na frekventované mariánské poutní místo. Úmyslem Georga Wallise bylo vybudovat kostel tak velký, aby pojal davy poutníků směřující do Kolešovic, dokončení tohoto předsevzetí se však nedočkal a zemřel dřív, než mohl své představy uskutečnit. Georgovi potomci nasměrovali své úsilí jinam a kostel zůstal nedokončený, dodnes mu tak mimo jiné schází jedna ze dvou plánovaných věží.

Po dosažení plnoletosti se osiřelého kolešovického panství ujal jediný Georgův syn Štěpán Olivier (narodil se pouhých pět měsíců před otcovou smrtí). Vybudoval Nový zámek a při zámku založil na místě bývalé obory zámecký park, kterému vtiskl v té době módní podobu romantické krajiny. Štěpán Olivier byl podnikavým hospodářem a za jeho časů dosáhlo panství největšího rozkvětu.

Po jeho smrti v roce 1832 přišlo období stagnace a koncem 19. století postihl panství hospodářský úpadek. Majetek byl rozprodán nebo pronajat a Wallisům zůstal jen zámek. Posledním Wallisem na Kolešovicích byla hraběnka Sofie. Kolešovice opustila po konfiskaci zámku v roce 1946.

Zámek Kolešovice bohužel není přístupný, slouží v současnosti potřebám Domova Kolešovice – poskytovatele sociálních služeb. Volně přístupná je část zámeckého parku se Zámeckým rybníkem. Do parku vás dovede cesta podél potoka - jdete-li od kolešovického ádraží po silnici směrem do centra obce, dojdete cca po 400 metrech k potoku. Hned za mostem přes potok odbočte vlevo. Cca po 150 metrech dojdete ke hrázi Zámeckého rybníka. Park v minulosti zpustl, v přístupné části se v současnosti provádí pouze nejnutnější údržba. V Kolešovicích najdete také několik soch z doby Wallisů, většinou však poškozených.